Sao Paulo

Po přistání
Imigrační kontrola nám proběhla rychle. A co víc, téměř všechni úředníci jsou krásné mladé Brazilanky. Téměř, píšu proto, že já byl odbavován starší paní. Janička se spokojeně usmívá ;) Oproti tomu čekání na zavazadla, to je výrazně delší čas. A Kubík hodnotí místní kolemjdoucí slečny.

Na hostel
Po chvíli zápasení s bankomatem k nám přistupuje drobnější  slečna a vysvětluje, že bohužel, VISA nebere. Místní bankovní stánek to potvtzuje, ale také je nebere. Ještě že máme i Mastercard.

"A kam míříte"? Odpovídáme že do centra. " Na metro, Tatuapé, to můžete se mnou a tady s kamaradkou". Přejíždíme na druhý terminál odkud se vydáváme busem 257 na metro, asi 20 minut jízdy. Talita, učitelka umění na střední škole je fajn. Jen ta diskuze škobrtá na znalosti jazyka. Cestou si povídáme jak to jen jde. Po chvíli ostýchavého pozorování se připojuje i další člověk, Jáchym, student psychologie. Umí výrazně lépe anglicky, což situaci všech výrazně zjednodušuje.

Talita a Jachym si povídají, jako by se znali léta. 'Vy se znáte?', ptám se, vrtalo mi to hlavou. "Né, to přeci nevadí, jsme od nátury komunikativní, rádi si povídáme a smějem se ;)" Jo tak tady se mi bude líbit ;)

Využiju komunikativnosti, a ptám se na bezpečnost na internet atp. Doporučují mi internet od VIVO a co se týká situace bezpečí tak to odpovídá tomu co jsem nastudoval. Neprovokovat zlatem a vyhnout se některým čtvrtím, zkrátka selský rozum a pozor na mladistvé narkomany, co ujíždějí na cracku a kradou aby měli na dávku. Ale to je spíše záležitost ghett.

Metro je i kolem 22. hodiny plné lidí. A hned po výstupu se nás další milá Brazilka ptá, nepotřebujemr-li poradit. Jen se ujišťuji jestli si pamatuji směr. A za chvíli jsme na hostelu.

Recepční je Slovinka takže check-in je hned. Bydlení čisté skromné. Jediné k vytknutí je houpající se palanda, resp její neukotvená konstrukce.