Tak jsme dorazili na hostel. Jindra nespal 40h, už vydává jen zvuky. Ještě check in, sprcha a jdeme do postele. Spime všichni na hořejší části palandy. Docela oříšek se tam dostat. Je nás tam celkem v jedné místnosti 8. Janča a sedm chlapíků:-) Všichni jsou ale fajn.
Vůbec jsem překvapená, jak jsou tady všichni ohleduplní. Je to od maličkostí, kdy je tu naprosto automatické pouštět starší sednout až po okamžitě oslovení vždy v okamžiku, kdy v něčem tápeme.
Třeba hned při příjezdu. Klasika problém vybírání peněz. Vždycky to chvíli trvá, než zjistite, jak to funguje. Ale tady okamžitě nabidnutá pomoc. A není to takové to podbizivé, tady fakt vidíte i citite, že je to od srdce.
Další příklad kluci v prodejně s elektronikou, ani jeden neuměl anglicky, když Vašík se jal vysvětlovat anglicko-portugalsky, že potřebujeme sim kartu. Netroufam si odhadovat, jak by to řešil český prodejce na podobném typu pobočky, no spíš si představte úroveň vietnamského krámku. Ale tady to končilo tak, že si 3 chlapi a můj Váša přes translator na prodejním počítači psali věty, co vlastně chce. Závěr? Váša spokojeně vychází po 30 minutách usměvavé debaty s kartami v ruce. A mávajicí prodavač nám za sklem mává.
Žádné komentáře:
Okomentovat