27 - Seznamte se - federalni policie.

Za tři dni budeme odlétat. Je rozumné dát si časovou rezervu, protože tady nikdy nevíte, kdy budou odstřelovat silnici, či cestou bude pršet. 19:00 přijíždí nám bus, který jede z Paraguaye od spol Pluma.

Odbavení do autobusu, tady vždycky probíhá, jako nastoupení na palubu letadla. Přijdete se zakoupenou jízdenkou, kterou kupujeme s pasem. Jdete do zadního zavazadlového prostoru předat svoje zavazadla. Tam předkládate jizdenku a někde chtějí i pas. Dostanete pásku přes zavazadlo jako na letišti a na jízdenku vám nalepí kontrolní ústřižek. Vy si necháte ten spodní papír z toho pásku na zavazadle. Tím se pak prokazuje, že je zavazadlo vaše při výstupu.
Pak jdete ke dveřím busu. Tam je další týpek, který ovšem pas vidět chce a to vždycky! Zapíše si číslo pasu a označí vám příruční zavazadlo.
Třetí stanoviště je těsně před vstupem do busů. Tam stojí řidič a odtrhne vám ten kousek z jízdenky, kam vám u zavazadel nalepili tu nálepku, že zavazadlo je opravdu vaše.
Asi je to těžké pochopit, protože i nám to prišlo lehce absurdní, až do dnešní noci.

Jedeme z Foz de Iguacu do Sao Paula. Pár cestujících už v buse je, jak říkám jede z Paraguaye. Prošli jsme přes ceremoniál štítků a pasů. Řidič si nás ještě počítá a jedem.
Zhruba po hodině jízdy se zasekaváme něco jako v celním prostoru. "Nic dramatického", říkám si a koukám na policii, jak prohlíží auta. Přišli jsme na řadu. Do autobusu vstupují tři policajti. Mají na sobě černé neprůstřelné vesty, na opasku kudlu, pouta, obuchy. Na hrudníku mají pouzdro s pistolí, na kterém mají pořad připravenou ruku. A nápis na zádech FEDERÁLNÍ POLICIE.
Prochází autobus. Odcházejí, úleva. Ne na dlouho. Vrací se tentokráte se psem. Vlčák nám všem strčí čumák pod nohy. Pravděpodobně se jim něco nezdá. Začnou mluvit portugalsky a pochopíme, že chtějí vidět pasy. Vašík loví v batohu doklady a já při pohledu z okna vidím, že vyndavají naše zavazadla. Nechají nás čekat. Prochází znovu busem. Chtějí vidět i jízdenky. Vyváději z busu ženu kolem 35let. Vlčák obchází naše zavazadla a jedno se mu obzvlášť líbí.
Všichni musíme vystoupit. Přistupuje k nám policista vypadající jako Belmondo. Lámánou angličtinou nám vysvětluje, že si máme stoupnout ke svému zavazadlu. Každý si hledáme to svoje. Nás čtyři si šoupají stranou.
Ke kufru, který se líbil vlčákovi se nikdo nehlásí.
Otvírají ho. Je plný dámského oblečení. Začnou ho vyhazovat a tu vyndavají jednu krabici zabalenou do hnědého papíru, druhou a třetí.
Je to jasné, náš bus pašuje drogy. Z původních třech policistů je jich tam asi deset.  Radí se co dál. Rozhodnutí padne. Musíme se vrátit zpět do Fesu. Všichni si máme vzít zavazadlo a uložit ho do busu a jít si sednout dovnitř. Jsme tu všichni kromě ženy, kterou vyvedli. Mezitím utekly asi tři hodiny. Jedeme zpátky směr federální policie, doprovázení policejní eskortou.
Policista otevírá bránu a vjiždíme s celým busem do federálního objektu. Jelikož jsou mezi námi děti a starší lidé, policista nám ukazuje, kde jsou záchody, kde voda. Vyprázdníme měchýře a jdeme čekat k busu. Je tam s námi i žena z německa, která je v panice, že nestihne letadlo. Přijíždí auto a přichází k nám Belmondo. Ptáme se na čas, jak dlouho tu budeme čekat. Objasňuje nám celou situaci. Rutinně kontrolují busy, ty z Paraguaye trochu víc, protože je tam velký záchyt drog. V našem buse chytil pes stopu a to se pak potvrdilo tím obsahem v kufru. Problém je v tom, že to zavazadlo, sice na sobě mělo pásku, ale když to zkontrolovali se všemi našemi jizdenkami, tak to ničí nebylo. Otázkou je, kdo to tam dal, když zavazadla i jízdenky prochází takovou kontrolou. Tudíž podezřívají řidiče busu a ta žena s tím musela manipulovat, což potvrzuje pes. Takže nemáme řidiče busu, abychom mohli jet dál. Ptáme se, kolik za to může dostat. Policista říká, že pokud to bylo poprvé tak tři roky, opakovaně pět let. Přijíždí auto s novým řidičem. Je 23:30 a my vyrážíme do Sao Paula.